Vítejte

                                                                 Vychřice

Šedá klisna stála v řece uprostřed údolí. Nechala si divokou vodu stříkat na záda a odpočívala. Její pysky se dotýkali vody, měla zavřené oči a byla úplně uvolněná, avšak ušy měla nastražené. Stála nechybně jako socha, akorát párkrát mrskla ocase aby zahnala dotěrné mouchy. Klisna na zádech ucítila palčivou bolest. Prutce zvedla hlavu a vyskočila z vody. Ohlédla se a uviděla pumu. Ta po ní znovu skočila, ale klisna ji mrskla hřívou. Pumu to nebolelo, ani trochu ji to nebolela, ale bolelo ji když dopadla na zem. Chvíli ležela zhruba pět metrů od klisny. Puma horlivě vyskočila. V bojové pozici na klisnu vrčela. Klisna se usmála, najednou kolem ní bylo šest malých tornádek. Puma se narvnala a pozorovala tornádka. Aira dala přední kopyta do vzduchu a hrdě zařechtala. Puma  jakobysi chtěla sednout s udívem sledovala klisnu. Aira dopadla na zem, puma se otočila a odběhla pryč. Klisna se jen s úsměvem dívala, jak puma mizí v dáli. Poté si uvědomila že je zraněná. Podívala se záď, po obou stranách měla škrábence a otisk zubů. Takových zraněné měla spousta a vždy se zahojila. Všecí čtyři koně mají zrychlenou regeneraci. Věděla že za tři až dva dny ji zranění zmizí. Už teď vypadalo jako týden staré. Zvedla hlavu a zavětřila. Ucítila stádo a velmi známý pach. Otočila a šla směrem k pachu. Prošla pár stromy a stoupla si za keř. Velmi ráda pozorovala stádo. Všimla si malého ryzáčka. Podívala se mu do očí. Měla zděšený výraz. Viděla je, viděla ty ohnivé oči, oči Fuega. Hříbě se k němu otočilo zády a ona se brobrala ze spárů očí syna Fuega. Zvedla hlavu a hledala Nieva. Po chvilce hledání ho našla, našla toho sněhobílého hřebce. Jeho srst všem bije do očí. Aira Nieva cítila i viděla, ale Niev ji neviděl, ani necítil. Je téměř nemožné ucítit Airu. Je jako duch, duch, které ho jde nahmatat i vidět. Po chvilce sledování a odhadování jaký post ve stádě Niev drží, zistla že je nejspíš vůdce. Jedno ji nešlo do hlavy, jaktože ještě nezabil hříbě Fuega? Přece se nemůže zabít hříbě před stádem. Možná čeká na pravou chvíli, možná si myslí že se jednoho dne postaví svému otci nebo, nebo se stal hodnějším a toleruje že je to hříbě Fuega. Bohužel neumí číst myšlenky, ale to asi nikdo. Najednou něco zahlédla. Něco co utvrzuje její první teorii. Jeho krásně ledové oči se dívají na hříbě s jedním úmyslem. Úmyslem ho zabít. Aira byla ze všech čtyř koní nejhodnější a nechce připustit smrt syna Fuega. Nevěděla co má udělat. Nechat to tak? Najít společně s hříbětem jeho otce? Téměř každé hříbě zná příběhy o čtyř magických koní. Příběhy bývají o jejich válce. Nikdy by s ní nešel. Zase se zadívala do jeho ohnivých očí. Ty oči ji vždy uchvátili. Má oči jako Fuego, barvu srsti jako Fuego a možná má i sílu jako Fuego. Rozhodla se vsadit na štěstí že zdědil aspoň trochu vytrvalosti a síly Fuega a na to že nepřistane v moři nebo v horách nebo se nebouchne o kámen. Zhluboka se nadech a spolu s nádechem zvedala svá kopyta do výše. Stála narovnaně na zadních a když vydechla, spadla. Najednou vylétlo obří tornádo. Všecí utíkali jako o závod. Různě kličkovali, ale tornádo chtělo pohltit jediné, a to hříbě Fuega. Ten běžel jako o život, no vlastně jemu tak trochu šlo o život. Úspěšně před tornádem utíkal. Je těžké utíkat proti tak silnému větru a on byl za chvíli udýchaný. Přesto bojoval ze všech sil do poslední chvíle. Dokonce i bojije jako Fuego. Aira se na scénu smutně dívala. Tak velká tornáda moc často nevyvolávala. Kasovi pomali ulítávali zadní kopýtka. Jeho slabé nožky ho stále držely. Zadní nohy měl už ve vzduchu a n přesto běžel. Ano, rozhodně to je Fuegův syn. Kas na zemy stál už jen předníma nohama. Prudce se zapíral a sem, tam se mu povedlo udělat malý krůček. Jeho matka to vyděla. Chtěla běžet za ním, ale dva hřebci ji zastavili. Celé stádo s uchvácením sledovalo tu scénu. Niev se nedíval na bojujícího hřebečka, ale na stvořitele tornáda. Airu by v tom větru jen tak nikdo neviděl, ale Niev ano. S ledovým pohledem (s extra ledovým) se díval na šedou klisnu. Věděl co má v plánu. Vůbec se mu to nelíbilo. Bohužel nemohl nic udělat. Navíc je to padesát na padesát že přežije. Kas měl zatnuté zuby a celým tělem tlačil do předu. Tornádo se pohlo trochu dopředu a pohltilo bojujícího Kase. Aira pustilo tornádo dál. Viděla rozzuřeného Nieva a tak rychle a neslyšně odběhla pryč. Tornádo se rychle točilo. Aira naštěstí Kase zabezpečila, aby do něj nevlítávali věci co v tornádu je. Kdyby tak neučinila, neměl by naprosto žádnou šanci přežít. Kas chvíli viděl vnitřek tornáda, ale za chvíli omdlel. Párkrát z tornáda viletěl, ale ani nedopadlo na zem nabralo ho zase spátky. Jeho matka zuřivě brečela. Její nohy se třásly. Tornádo cestovalo celé dva dny.